I přes veškerou snahu o prevenci se někdy spory mezi společníky rozvinou natolik, že další spolupráce už není možná. Tyto situace lze především řešit pomocí sjednaných mechanismů, které popisujeme v části v předchozím článku. Pokud společníci tato pravidla nesjednají, nezbývá než se dohodnout nebo využít zákonem předvídané možnosti pro ukončení účasti společníka ve společnosti.
Odborníci z advokátní kanceláře PEYTON legal radí našim klientům, jak lze vyřešit spor se společníkem. Pokud kupujete nebo zakládáte novou společnost, přečtete si předchozí článek o prevenci právních konfliktů.
K ukončení účasti může dojít několika způsoby:
- převodem podílu – podmínkou pro převod podílu na třetí osobu je, že převoditelnost podílu není ve společenské smlouvě omezena anebo s převodem souhlasí potřebná většina společníků. V případě převodu podílu na stávajícího společníka není ze zákona souhlas valné hromady vyžadován a, nestanoví-li společenská smlouva jinak, je podíl v takovém případě převoditelný bez omezení;
- dohodou společníků o ukončení účasti společníka – nejméně konfliktní řešení, kdy se všichni společníci domluví na odchodu společníka a vypořádání jeho podílu;
- vystoupením společníka, pokud to umožňuje zákon nebo společenská smlouva – společník je oprávněn ze společnosti vystoupit například při změně převažující povahy podnikání společnosti, s níž nesouhlasil;
- vyloučením společníka soudem – krajní možnost, kdy sama společnost požádá soud o vyloučení společníka, pokud se společník dopouští zvlášť závažného porušování povinností. V praxi je poměrně sporné, které jednání společníka lze považovat za zvlášť závažné;
- zrušením účasti společníka soudem – společník, který si přeje společnost opustit, může podat návrh na zrušení jeho účasti, jestliže po něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval (např. pro nepřekonatelné neshody mezi společníky, jestliže z tohoto důvodu nemůže společnost vykonávat svou činnost).
Nevýhodou nekonsenzuálního zákonného režimu u variant 4) a 5) výše je zpravidla dlouhé soudní řízení, jehož výsledek lze s ohledem na komplexnost situace a mnohdy specifické vztahy těžko předvídat. Krom toho by mnohaleté soudní řízení vedlo ve většině případů k paralýze společnosti, resp. k podstatnému snížení její hodnoty. Předpokladem pro užití variant 1) až 2) je dohoda všech společníků. V případě varianty 3) se jedná o tři zákonné situace, kdy může společník vystoupení realizovat, nejsou-li smluvně sjednány další situace.
Velikost podílů společníků rozhoduje?
Uplatnění zákonných exitových variant není vázáno na velikost podílu, tj. při splnění zákonných podmínek může tyto instituty využít jak minoritní, tak majoritní společník. Avšak majoritní společník má zpravidla více dostupných (faktických) variant postupu (např. ovládá rozhodování valné hromady a může prohlasovat převod svého podílu na třetí osobu, k němuž je v zákonném režimu potřeba právě souhlasu valné hromady), zatímco minoritní společník je často v podstatně složitější pozici. Právě pro něj může být soudní cesta jedinou možností, jak se ze společnosti vyvázat.
Vypořádací podíl: kdy bude potřeba znalecký posudek?
V případě exitu společníka jinak než převodem jeho podílu ve variantě i) (tedy bez právního nástupce) náleží společníkovi vypořádací podíl. Vypořádací podíl se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, a to z hodnoty vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. Pokud se reálná hodnota majetku společnosti podstatně liší od jeho ocenění v účetnictví, vychází se v takovém případě při určení vypořádacího podílu z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v příslušné účetní závěrce. Cílem je zajistit, aby vypořádací podíl exitujícího společníka odpovídal reálné hodnotě majetku společnosti po odečtení dluhů. Z takto zjištěné hodnoty společnosti náleží exitujícímu společníkovi samozřejmě pouze část odpovídající jeho podílu.
Namítne-li exitující společník, že reálná hodnota majetku společnosti neodpovídá účetní hodnotě, bude v případě sporu nutné nechat zpracovat znalecký posudek, kterým bude výše vypořádacího podílu postavena najisto.
Squeeze-out u akciové společnosti
Zcela odlišná situace nastává, když se většinový společník snaží minoritu zcela „vytěsnit“. Tento postup je zákonem umožněn jen u akciových společností, a to prostřednictvím institutu tzv. squeeze-out. V rámci tohoto postupu může hlavní akcionář (držící alespoň 90 % akcií) požádat o nucený převod akcií zbývajících minoritních akcionářů, a to za přiměřenou protihodnotu. I zde se hodnota určuje znalecky, nicméně i menšinoví akcionáři se proti výši protiplnění mohou bránit žalobou.
Možnosti odkupu u s.r.o.
Ve společnostech s ručením omezeným obdobný mechanismus chybí – většinový společník zde nemá právo „vytěsnit“ menšinu. Pokud tedy nedojde k dohodě, nemůže menšinového společníka nutit k převodu podílu. O to větší význam mají preventivně sjednaná ujednání v rámci společnické dohody (např. právo drag-along nebo call opce), která mohou sloužit jako předvídatelné nástroje řešení těchto situací.
Naopak minorita má v praxi jen velmi omezené možnosti, jak vynutit odkup svého podílu většinou. Zákon takový institut přímo neupravuje – opět proto nabývají na významu smluvní put opce nebo dobře nastavené mechanismy řešení patových situací, jejichž výsledkem může být „rozchod“ společníků na základě předem sjednaného postupu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že čím dříve se společníci připraví i na méně optimistické scénáře, tím méně budou odkázáni na nepředvídatelný soudní zásah.
Řešení sporů přeměnou společnosti
Další možností, jak vyřešit zásadní neshody mezi společníky, je přeměna společnosti podle zákona o přeměnách. Tato cesta dává smysl zejména tam, kde společníci nechtějí svůj byznys zcela opustit, ale zároveň už nejsou schopni spolupracovat v rámci jedné společnosti.
V úvahu přichází zejména rozdělení společnosti, které může mít několik forem:
- rozštěpení – rozdělovaná společnost zanikne a její jmění přejde na dvě nebo více nových nebo existujících společností;
- odštěpení / vyčlenění – rozdělovaná společnost zůstane zachována, ale část jejího jmění přejde na jednu nebo více nových nebo existujících společností.
Takové rozdělení může společníkům umožnit, aby každý pokračoval ve svém „vlastním“ byznysu, aniž by musel složitě řešit převody podílů nebo vystupování ze společnosti, které jsme popsali výše.
Je třeba zdůraznit, že o rozdělení společnosti nerozhoduje soud, ale valná hromada společnosti – tedy buď na tomto řešení bude muset najít shodu požadovaná většina společníků (zákon o přeměnách stanoví ve většině případů požadavek tříčtvrtinové většiny přítomných společníků) nebo je třeba se připravit na situaci, kdy přeměnu prosadí většinový společník sám. Nicméně v každém případě se musí každému společníkovi, který přichází v důsledku přeměny o podíl na rozdělované společnosti, dostat přiměřené náhrady v podobě nového podílu na nástupnické společnosti, kdy zásadně má být zachována ekvivalentní hodnota původního podílu a nového podílu.
V rámci přeměny je dále nutné posoudit i daňové důsledky, zejm. ve vztahu k možnosti přerušení „daňového testu“. Proto je při plánování přeměny naprosto nezbytné zapojit daňového poradce, aby se předešlo nečekaným daňovým dopadům a aby rozdělení společnosti splnilo svůj smysl – tedy umožnilo společníkům spravedlivě se rozdělit, aniž by došlo k narušení hodnoty jejich podílů či daňového znevýhodnění při dalších transakcích.
Závěr
Spory mezi společníky mohou snadno ohrozit chod společnosti — její reputaci, hodnotu i samotnou existenci. Žádná, byť sebelepší smlouva, nedokáže zcela zabránit vzniku sporů. Nicméně vhodné preventivní smluvní nastavení funkčních mechanismů je nezbytným předpokladem pro řešení těch případů, kdy se některý ze společníků rozhodne proti vůli ostatních ze společnosti odejít, popř. pro řešení patových situací.
Z tohoto důvodu lze více než doporučit, aby společníci při zakládání nové společnosti tyto krajní situace nepodcenili a připravili se na jejich řešení, a to uzavřením společnické dohody v rané fázi jejich společného podnikání. V opačném případě je velice obtížné se ze společnosti jednostranně vyvázat a bez dohody společníků je třeba se připravit na potenciálně vleklý soudní spor.
V případě, že se nepodařilo vhodně nastavit exitová pravidla na počátku společného záměru a vztahy mezi společníky se vyhrotily, může přesto minoritní společník dosáhnout zlepšení své vyjednávací pozice důsledným výkonem svých zákonných práv (zejm. výkonem svého práva na informace, vysvětlení a v krajním případě pak soudně vymahatelného práva na ukončení účasti společníka, jak jsme uvedli výše). Tedy i v těchto případech lze zvýšit vyjednávací potenciál minoritního společníka a cílit tak na dosažení akceptovatelného kompromisního řešení nastalé situace.
Mgr. Martin Heinzel, partner – heinzel@plegal.cz
Mgr. Nikola Tomíčková, advokátní koncipientka – tomickova@plegal.cz
